Přemýšlel jsem o tom mizerovi, který si s námi dělá, co chce.
O mozku. Vlastně – můj mozek přemýšlel sám o sobě.
Co my o něm vlastně víme?
Dokáže nás zachránit i zničit, když se rozhodne. Jak ho tedy máme využít? Jak kontrolovat? Hledal jsem v rodném listě, ale žádný příbalový leták, žádný návod na jeho použití…
Je šílené, co umí. Denně pobere 25 000 myšlenek, z nichž vaří naše pocity. Pocity nás vedou k činům a činy k výsledkům. Panejo, to je silák! A pracant! Při 16 hodinách bdění zpracuje jednu až dvě myšlenky za sekundu. Mozku je jedno, zda je chceme, či ne. Zda myslíme naštvaně, bezradně, zklamaně, on se tím zabývá. A když negativní myšlenky přeměňuje v negativní pocity, činy i výsledky, nevadí mu, že každý další den krizi prohlubuje. On je prostě z obliga. Já nic, já mozek. Je jako oheň. Dobrý sluha, ale špatný pán. Záleží, kdo ho má „v rukou“.
Jinými slovy: Záleží na nás.
Mozek zpracovává, ale myšlenky mu zadáváme my. Dávejme si na ně pozor. Všímejme si, která témata, trápení, problémy nás více přitahují a my se jimi znovu a znovu zabýváme. V krajním případě i 25 000krát denně, pokud mozku nedáme jinou hračku. Nakonec se chtě nechtě stáváme tím, na co myslíme.
Ačkoli bychom si rádi mysleli, že případ zpěvačky z tohoto týdne, která skončila v uhříněveském kolejišti, se nás netýká, opak je pravdou – je varováním. Může stejně skončit kdokoli z nás, komu nevyjde série životních událostí? Jak snadno se i zdánlivě úspěšný člověk propadne na dno, bez schopnosti sám se zvednout? Můžeme vyloučit, že zrovna nám se to nestane? Jak tomu předejít? Pokusím se na to odpovědět.
Předně, abychom mohli nalézt řešení, musíme si uvědomit realitu.
První zpráva je špatná:
Většinu okolností, které se nám v životě přihodí, neovlivníme. Může se nám stát úplně cokoli. Můžeme být kdykoli odmítnuti – zaměstnavatelem, partnerem, přáteli -, aniž na tom poneseme vinu. I když bychom rádi věřili v opak, ve skutečnosti nemáme vůbec žádné jistoty. Nakonec vždycky může nějaký politický šílenec stisknout červené tlačítko a jací jsme byli? Nevíme, co se mele jiným v hlavě – co platí dnes, nemusí platit zítra.
Druhá zpráva je dobrá:
Když si odmyslíme zbytečné starosti, máme jednu jistotu, na kterou se můžeme spolehnout – sami na sebe. Honoré de Balzac napsal: „Všechno štěstí záleží na odvaze a práci.“ Souhlasím.
Své myšlenky, své pocity, své činy a vlastně i své výsledky máme ve svých rukou. S většinou překážek se můžeme vyrovnat už tím, že k nim přistoupíme pozitivně. A i kdyby nás nějaká semlela, vždy může být nablízku někdo, kdo nám poradí, pomůže, podá nám ruku, aby nás vytáhl zpátky na nohy. Ale o tom až za chvíli.
Abychom nikdy zaručeně neklesli na mysli a nerezignovali, ať se v budoucnu přihodí cokoli, je tu 8 extrémně důležitých věcí, o které vždycky musíme usilovat a nikdy je nesmíme vzdát. Protože jsou alfou a omegou spokojenosti a naplnění člověka.
Zajímají Vás?
1) Víra v sebe
Loni jsem uváděl krásnou hádanku Johna Davisona Rockefellera:
Neúspěšní to mají.
Úspěšní potřebují.
Je to mocnější než Bůh.
Ubližuje to víc než ďábel.
Bylo to hlavní Rockefellerovo palivo v cestě za úspěchem na 6 písmen v češtině / 7 ve slovenštině / 9 v původní angličtině.
Uvědomme si, že vždycky budou existovat lidé odmítající způsob, jakým vidíme svět i život, v co věříme, o co usilujeme, jak se rozhodujeme. Budou nás pomlouvat, zpochybňovat, co děláme, koho milujeme, kam míříme. Jinými slovy: Ti lidé nás nepodpoří v tom, abychom byli sami sebou. Tolik nepříjemná zpráva. Ta příjemná ale zní:
Je naprosto na nás, jestli dovolíme a) aby nám tito lidé ředili charakter, abychom si sebe méně vážili a stávali se loutkou zavěšenou na cizích špagátech, nebo b) abychom se postavili za sebe a přijali, jací jsme a pro jaký život jsme se dlouhodobě rozhodli, za svou blibli. Prosím Vás o b).
Snažíme se být absolutně nejlepší v tom, čemu se chceme věnovat, a jestli to pro někoho je málo, pro jiného to bude dostatečné. Neztrácejme čas s lidmi, kteří nás neumějí podpořit. Ať si to neberou osobně, ale prostě nejde potěšit každého, zavděčit se všem, a už vůbec to nesmí být náš cíl. Protože ten by nás přivedl k zoufalství. Méně se zabývejme tím, co o nás kdo říká a co nám radí, abychom podle něj byli šťastni, a více pracujme na tom, abychom byli šťastni podle sebe.
Jinak řečeno: Věřme sobě. Věřme své cestě. Věřme svým rozhodnutím. I když třeba povedou k chybě, jen dobře – protože nám alespoň ukážou, co máme opravit, abychom po své cestě šli rychleji a účinněji.
2) Odpovědnost za sebe
U tohoto bodu hned řada lidí končí. Sigmund Freud to vystihl slovy: „Většina světové populace nestojí o žádnou svobodu, protože svoboda znamená převzít odpovědnost za sebe a lidé se bojí takové odpovědnosti.“ Něco na tom bude. Každopádně nedopusťme, ať je to náš případ.
Když obviňujeme druhé za to, čím si procházíme, jinými slovy popíráme, že bychom sami za sebe byli odpovědni, a oznamujeme, že odevzdáváme moc nad svým životem jiným osobám nebo náhodě.
Odpovědnost je cena za štěstí. Čím méně dovolíme jiným, aby rozhodovali o našem životě, tedy i štěstí, tím šťastnější můžeme být. Jestliže momentálně šťastni nejsme, není to cizí vina. Tvrdé na přijetí, že?
Míra našeho štěstí nejvíce závisí na sebedůvěře, neochvějné ochotě vzít život do svých rukou tím směrem, jakým nás vede intuice, přání, náš cíl. Sebedůvěra znamená vyřešit okolnosti a překážky, které nám padají do cesty, jednoduše tím, že sami zvolíme alternativu, která nám nejvíce vyhovuje. Tento model odpovědnosti umožňuje být hrdinou svého života, ne obětí.
3) Hledání radosti
Investiční poradci doporučují diverzifikovat portfolio. Tedy nevsázet všechno na jednu kartu, ale rozložit riziko mezi více druhů investic. Ne každá musí vyjít, ale je pravděpodobnější, že nějaká vyjde. Stejně bychom měli přistupovat i k životu. Usilovat o co nejvíce zálib a radostí, byť drobných, aby – když nám krachne vztah, práce (a opakuji, to se může stát bez našeho přičinění třeba v příští minutě) – tedy když se podlomí jeho noha židle, na které sedíme, abychom se nesvalili na zem, protože ještě další tři nožky nás spolehlivě drží.
I kdyby se naráz podlomily všechny nožky, na kterých sedíme, i když si myslíme, že se zhroutil svět, že žijeme na nejhorším místě a v nejhorším čase, prosím, proberme se. Patříme mezi šťastnou menšinu světa, která má tolik pitné vody, kolik jen chce, střechu nad hlavou, prakticky neomezené možnosti vzdělání, svobodu, podmínky pro důstojný život v kontextu této planety. Jestliže bychom si my chtěli sáhnout na život, co by měly dělat miliardy dalších lidí?
Všechno v životě záleží na úhlu pohledu. Snažme se o náklon tohoto úhlu do pozitivní roviny. V každé chvíli je něco, za co můžeme být vděčni – i kdyby to měla být špatná zkušenosti. V každé chvíli je něco, za co na sebe můžeme být hrdi – i kdyby to měla být pýcha za to, kam jsme došli a co vydrželi.
Tak plňme mozek zdravými myšlenkami, ne odpadem.
Kde zdravé myšlenky brát? Čtěte bod 4.
.jpg)
4) Zvědavost
Nádherné slovo. Je totiž elixírem mládí.
Dokud jsme mladí, přichází radost rychle. Nejsme zkostnatělí ve svých stereotypech, jsme ochotni neustále vyhledávat nové situace a odlišné perspektivy. Hromadící se podněty a zkušenosti nám nabízejí nové vhledy do života a údiv, kamkoli vstoupíme. S věkem bohužel rezavíme, lenivíme, přestáváme být zvědaví, chrápeme ve své zóně pohodlí, kde už všechno známe a nic nás nepřekvapí, tedy ani nepotěší.
Zvědavost je základem růstu. Konzervuje v nás začátečnické přemýšlení a pokoru, a to i když se naše moudrost nabývanými prožitky a zkušenostmi zvětšuje. Vytrvalou zvědavostí mládne srdce i mysl.
Zůstaňme, prosím, zvědaví a učenliví. Mějme hlavu stále otevřenou, nepřestávejme se ptát a učit se hledáním odpovědí. Jako ty všetečky děti. Nebojme se hledět kupředu, s napětím zkoušet otevřít nové dveře a se vzrušením přijímat nové zážitky. Žijme zvědavostí a faktem, že každým dnem začíná nová cesta.
5) Touha dosahovat pokroku
Úspěch je mylně vykládán jako bod. Cílová páska. Ne. Úspěch je proces. Pochopení, že naše úsilí vytváří výsledky.
Naším soupeřem není konkurence. Jsme jím my sami, přesně řečeno pohodlnost. Nedovolme, prosím, ať se stane naším věznitelem. Krátkodobé nepohodlí stojí za dlouhodobou radost. Úspěch nemá nožičky. Nepřijde sám, když na něj čekáme. Nacházejme proto sílu postupovat dál, i když se to zdá namáhavé. Na každém kroku vpřed čeká odměna – minimálně v hrdosti, co jsme za to údobí zvládli, kam jsme pokročili. Nikdo – ani nejbohatší lidé typu Billa Gatese nebo Warrena Buffeta – nedojdou do bodu, kde by už nebylo co dalšího zažít nebo se naučit.
6) Chuť budovat smysluplné sny a cíle
Nudit se životem znamená nevstávat ráno se spalující chutí něco dokázat. Proč tomu tak je? Co nám chybí? Je to prosté – nenastavili jsme si správné cíle a v zásadě kašleme na své sny. To není cesta k úspěchu ani spokojenosti. Je to dříve nebo později cesta k depresi, prázdnotě, výčitkám.
Jestliže máme smysluplné sny, takže se nenudíme životem, volíme každé ráno v zásadě ze dvou možností: dál „spát“ a jen snít své sny, nebo vstát a dělat maximum, čeho jsme momentálně schopni, pro to, abychom je uskutečnili.
Máme-li sen, na kterém nám dostatečně záleží, dříve nebo později nalezneme způsob, jak ho dosáhnout, i když se to v první chvíli zdá nemožné. Jsme jako batole, které při válení sudů na koberci napadne, jaký je asi výhled z okna. Nemožné? Jednou k parapetu doroste.
Máme-li sen, na kterém nám dostatečně záleží, mnohdy již víme, co musíme udělat. Tak to udělejme. Pokračujme s důvěrou ve směru, kterým chceme jít. Vložme úsilí do takového života, jaký si představujeme, to jest jaký pro sebe chceme. Jediná věc, která nás může zastavit, jsme my sami.
7) Trpělivost
Mnozí lidé při tomto slově skřípají zuby. Nevím proč.
Trpělivost neznamená sednout si do čekárny a nic nedělat. Trpělivost je produktivní aktivita. Trpělivost znamená dělat to nejlepší se zdroji a vědomostmi, jaké v dané chvíli máme k dispozici (tedy dělat to, na co stačíme), a vědět, že výsledky, které čekají na konci, stojí za vynakládaný čas a úsilí a nejsou dosažitelné v kratším čase a slabším úsilím.
Úspěšné od neúspěšných odlišuje především trpělivost. Schopnost nebýt zklamán, že cíl nevidíme tak rychle, jak jsme čekali. Trpělivost může být hořká, ale přináší sladké plody. Ne hned. Protože zelené plody jsou hořké jako semena.
Někdy nemusíme rozumět souvislostem. Můžeme se divit, do jakého bodu nás trpělivost zavlekla. Nicméně věřte, že dnes jsme přesně tam, kam jsme se potřebovali dostat, abychom se z tohoto místa odrazili do zítřka. Važme si stopy, v jaké dnes stojíme, protože zítra, jestliže se pohneme, už bude minulostí.
Trpělivost je podstatou štěstí. A víte, proč? Protože štěstí není žádný bod někde v dáli. Štěstí je nastavení mysli navržené pro přítomnost. Mnoho mladých lidí se domnívá, že štěstí přijde až v budoucnosti, zatímco mnoho starších lidí je přesvědčeno, že nejlepší okamžiky má už za sebou. Ani jedno nemusí být pravda.
Šťastni můžeme být hned. Bez ohledu na okolnosti. Stačí přestat přežvykovat minulost a soustavně se bát budoucnosti. Jestliže začneme být v pohodě s přítomností a vydržíme v tomto naladění po celý život, povězte mi laskavě, kdy přijde ta nespokojenost? Kdy přijde ten strach? Kdy nás zachvátí neúspěch?
Jak říká krásný dětský příběh:
- „Ahoj, jsem smutek a budu u Tebe bydlet.“
- „Ahoj, já jsem spokojenost a promiň, už mám obsazeno.“
8) Čas na přátele
Prvních 7 bodů je předpokladem spokojené mysli, která je pouze v naší moci. Problém je, že naše psychika je neprozkoumaná, nevyzpytatelná a občas si s námi šeredně pohraje. Někdy nevíme proč a ztratíme víru. Rozbije se náš kompas. Někdo, komu jsme věřili, nás zradí a my se úderem blesku sesypeme na hromádku.
V té chvíli se může stát, že si sami nedokážeme pomoct. Mít podporu, přátele, je ohromně důležité. Ale má to jeden háček: Aby vztahy fungovaly ve špatných časech, musíme o ně pečovat už v těch dobrých.
Ač si myslíme, že jsme nejsilnější, jací jsme kdy byli, a že nikoho nepotřebujeme, lusknutím prstu můžeme být nejkřehčí, jací jsme kdy byli, a zjistit, že bez pomoci se neobejdeme. Pak je pozdě bycha honit. Dokud jsme na cestě k úspěchu a pozitivní, nezapomínejme na čas pro své přátele. Sdílejme s nimi své i jejich úspěchy, ostatně odměna přijde okamžitě – sdílená radost bývá dvojnásobná radost a sdílená starost poloviční starost. Nebuďme lhostejní k jejich problémům a bolestem, protože oni jednou nebudou lhostejní k těm našim. I když následující větu nikdy nevysloví, mějme ji na paměti, jako by se stalo, a řiďme se jí: Když se mnou nejsi během mého trápení, nečekej, že Tě budu chtít při sobě během svého úspěchu.
Je to základ přátelství. Základ vztahů. Základ synergie a štěstí.
O tom, jak budovali svou cestu úspěšní lidé, o jejich prohrách, které proměnili v pozdější výhry, je časopis FC - 120 stran článků, jaké na internetu nenajdete. V trafikách ho neseženete, k dispozici pouze zde.
© Petr Casanova